Rozhovor se služebně nejmladším hráčem

17. ledna 2023

Ahoj Marťo, už je to něco málo přes rok, co ses u nás poprvé zastavil, abys vyzkoušel parahokej. Při té příležitosti se tě zeptám na pár otázek. 

Co Ti parahokej dal a co naopak vzal? 

Musím říct, že díky parahokeji jsem poznal spoustu nových přátel, a spoustu srandy a zážitků (hlavně s klukama z týmu). Ale co je pro mě nejdůležitější, dřív jsem neměl žádný koníček. Byl jsem za to hodně let nešťastný. Myslím, že to štvalo i rodinu. S parahokejem mám pocit, že můžu být v něčem dobrý, byť ta cesta je náročná jak fyzicky, tak psychicky. Ale o tom tenhle velmi tvrdý sport je – NEVZDAT TO a makat na sobě. Co se týče rodiny, tak ti jsou strašně rádi, že se věnuju konkrétně tomuhle sportu a vím, že mi fandí. Pak je tu můj tým. Parahokej je hodně týmová hra, a to mě baví. A co mi vzal? Napadají mě akorát dříve ty kocovinové víkendy, večírky s přáteli :D teď na něco takového není čas ani chuť, a vlastně jsem rád. Většinou máme víkendy nabité ligovými zápasy. 

Kdybys mohl vrátit čas, změnil bys něco? 

Já se vlastně k parahokeji dostal díky bývalé přítelkyni. Tehdy měla lístky, takže jsme šli spolu (tuším, že to byl rok 2019). Neuvěřitelný zážitek. Já si řekl, že to chci zkusit. Pak ale přišel covid, tak nic moc nešlo dělat. Strašně mě mrzí, že jsem o tom sportu nevěděl dříve, že mi o něm nikdo neřekl. Určitě bych teď byl úplně někde jinde. 

Trénuješ i individuálně, nebo jen v rámci společných tréninků? 

Mám posilovací stroj doma v pokoji, takže ve svém volném čase posiluji horní polovinu těla. Ale vzhledem k tomu, že cvičím sám, není to občas taková zábava jako společné tréningy s klukama. Tam mě kluci k výkonům hecují, a to je super. Co ale hraju parahokej, tak mám pocit, že ty svaly rostou rychleji. Je to totiž pořádná posilovačka. 

Jaký je Tvůj parahokejový sen? 

Takový můj sen je být dobrým hráčem (útočníkem), a střílet hattricky :D Druhý takový spíš nereálný sen je být na ledě s parahokejovým týmem ze Spojených Států, kteří patří mezi nejlepší na světě a něco se od nich přiučit. 

Je někdo, s kým by sis chtěl jednou zahrát? 

Těžká otázka, tolik hráčů zatím ještě neznám ale je pro mě čest a dobrý pocit si zahrát proti klukům, co hrají v české reprezentaci (například Zdeněk Krupička, Pavel Kubeš, Václav Hečko). Hrát s nimi, to by bylo taky super. 

Máš v týmu svůj idol, někoho, kdo je Ti vzorem? 

Vzorem v týmu mi je Erik Fojtík. Vím, že z týmu má asi nejvíc zkušeností a vím, že se od něj můžu učit. Myslím si, že je to srdcař. 

Doporučil bys ostatním klukům a holkám s postižením, aby se toho nebáli a zkusili to taky? 

Určitě ano. Ten pocit, že i tělesně postižený člověk nemusí sedět doma na zadku, ale může na sobě makat a hrát tento sport je prostě top. Stačí mít pouze zdravé ruce a chuť nic nevzdávat. Myslím že parahokej vás mj. naučí, že postižení není překážka ani výmluva. 

Kde chceš být za rok, jaký je Tvůj cíl? 

Chtěl bych se samozřejmě posouvat a střelit ten svůj první gól v lize, abych na sebe mohl být hrdý. Ale jestli to bude za rok, to uvidíme :D doufám, že se to podaří co nejdříve. 

Martine, díky za odpovědi, budu držet palce a přeji Ti, ať se Ti tvé sny splní, no a ten gól tam padne, dřív nebo později, ale padne! 

A všem, kteří si pohrávají s myšlenkou, že by chtěli tento fantastický sport aspoň vyzkoušet: „Přijďte se podívat na trénink, napište nám, zavolejte, zkusit se má všechno a třeba jsi to právě Ty, budoucí parahokejová hvězda!“

Autor: Jitka Martiníková